1914-1917
Červenec 1914. Hráči odcházejí, někteří navždy. Mužstvo, ač oslabeno, sehraje ještě v srpnu dvě vítězná utkání s ČAFK 9:2, porazí Brandýs 3:2, ale týden na to v zápase ve prospěch Červeného Kříže je opět Brandýsem poraženo 2:9.
Nastává smutné období. Výbor uzavírá své působení, činnost klubu ustává. Hřiště se stává opět loukou, klubová místnost „U Košťálů“ zeje prázdnotou.
Někdy v roce 1916 se domluvili boleslavští dorostenci s kamarády z Brandýsa, opatřili si míč a začali hrát. Tehdy byla na pravé straně stání silnice za pilou skládka prken a fošen. Říkalo se tam „na kládách“. Tam se shromažďovali hoši škole odrostlí i starší, vojnou dosud nepovinní. Populární osobou byl Karel Mikeš, majitel kopacího míče. Přicházeli hoši od Pramene, kteří v omezené míře válčili u Staré Kovárny, hoši z Průhonu a z Dolíku. Před kopáním se pilně besedovalo. Navštívili je vojáci Kraus a Metelka, zkušení fotbalisté z Malé Strany. Byla to veselá, nadšená parta. Hoši se rozhodli založit klub.
1917
V roce 1917 se u Černého koně konala ustavující schůze a bylo rozhodnuto, že nový klub bude zcela samostatný a ponese název „Fotbalový klub Stará Boleslav“. Ve výboru zasedali: Tesař, Potměšil, Muška, Tyl, J. Tyl, Boháček, Šťastný, ze starších Mecera, Fojtík, Ledecký, Rychnovský, Choděra. Vstup na hřiště u Lhotecké cesty byl úspěšný. Mužstvo mělo slušnou zásobu dobrých hráčů. Na domácí půdě vůbec neprohrávalo a brány se vždy po zápase odnášeli do hostince. V roce 1917 se opět klub přejmenoval na „Sportovní klub Stará Boleslav“.
Řada pěkných úspěchu vyvrcholila porážkou Slovanu Vinohrady 22:1, po níž zdrcení činovníci rozpustili mužstvo a dresy prodali Boleslavi za levnou částku.
Práce na novém hřišti proti lázním se chopil táta Kruml, neboť původní hřiště bylo zničeno povodněmi. Bylo to mnohem lepší místo než před válkou, stíněné vysokými topoly aleje a chráněné před větry hradbou Houštky. Dvě družstva trénovala a na lajnách přihlíželo na čtyřicet chlapců, kteří si také chtěli zakopat. Do klubu se stále hlásili noví členové. Rázem tu bylo šest kompletních družstev, jež nebylo možno vybavit hracími potřebami. Mnoho pomohli staří členové, kteří přinášeli vlastní košile na obarvení, dávali klot a kaliko na trenýrky, obstarali vojenská bagančata, která šikovně a rychle předělal na kopačky Pepík Cerha. Rodil se velký kolektiv a sportovní rodina Boleslaváků, zárodek pozdější proslulé party kamarádů.
A mužstvo:
Hadrbolec, Miškovský, Novák, Krbec, Kraus, Šindelář, Syrový, Ledínský, Karoušek, Šubrt, Čvančara.
B mužstvo mělo populární název „Roztomilí“, který jim patrně daly zamilované fanynky:
Pínek, Pecka, Tyl, Revín, Raška, Čurda, Pokorný, V. Adamec, Vladyka, Fr. Adamec, Jar. Šindelář, Zeman, Bodlák.
Dorost:
Hanuš, Košál, Hárovník, R. Singer, O. Singer, Vondráček, Choděra, Vondrášek, Pekař, Roubíček.
Studenstká XI:
Vrabe, Khebl, Muller, Pokorný Říha, Válek, Dušek, Tenčl, Hanuš, Bláha.
Stará garda:
Wittberger, Svojitka, Berger, Jarý, Černý, Štorch, Dlabola, Hampl, Svoboda, Salač, Švanda, Novák, Pokorný.
